Příspěvek opět volně navazuje na předchozí články z historie českého družstevnictví.

Tentokrát si připomeneme bývalý významný družstevní podnik z období mezi I. a II. světovou válkou a sice Velkonákupní společnost družstev – VDP v Praze.

Historie Velkonákupní společnosti družstev se začala psát v roce 1908, kdy byla ustavena veřejná obchodní společnost pod názvem:"Dělnická nákupní a výrobní společnost Jaroš a spol". Již o rok později byla provedena reorganizace na společnost s ručením omezeným a v roce 1912 byl změněn název na Velkonákupní společnost konsumních   družstev v Praze - zkratka VDP. Tento název byl v roce 1928 upraven na Velkonákupní společnost družstev,přičemž zkratka VDP, zůstala v platnosti.

Členskou základnu VDP tvořila zpočátku pouze spotřební družstva, později se jejími členy stala i družstva     výrobní,stavební , spořitelní a další.

Činnost VDP byla od jejího vzniku zaměřena na nákup,prodej,zprostředkování prodeje a výrobu.Jedním z prvních produktů, se kterými společnost obchodovala byly zápalky a není jistě bez zajímavosti, že autorem malované etikety těchto zápalek byl známý český malíř Mikoláš Aleš. Ze skromných počátků vyrostl do začátku 20.let 20.století úspěšně prosperující podnik, toho druhu největší v celé tehdejší Československé republice, který postupně vybudoval rozsáhlou síť výrobních podniků a továren.

V polovině 20.let 20.století byl vedením VDP zakoupen pozemek v Praze na Těšnově, kde v období – od března roku 1927 do prosince roku následujícího byla vybudována nová administrativní budova tzv.palác VDP. Vedle ústřední správy se v budově dále   nacházela výrobna prádla, sklady textilního oddělení a domácích potřeb, vzorkové sklady a několik bytů pro zaměstnance. (Tento   neoklasicistní objekt, postavený podle plánů architekta Adolfa Foehra, je nyní součástí památkové rezervace hlavního města Prahy. V současné době zde sídlí Družstevní Asociace ČR a má zde svůj prostor také Muzeum družstevnictví).

Ve 30.letech 20.století patřily k největším výrobním podnikům VDP například: továrna na výrobu uzenin v Praze 10, továrna na šití konfekce v Praze 2, továrna a ústřední skladiště v Praze 8( tento komplex patřil k nejmoderněji vybaveným objektům ve střední Evropě), dále např. mlýn a pekárna v Kladně, mlýn v Kyjově, velká továrna na zpracování tuků a výrobu kosmetiky v Nelahozevsi, továrna na výrobu nití v Šumperku, skladiště v Děčíně a další skladiště na Slovensku v Žilině a Zvolenu a desítky menších zpracovatelských podniků rozmístěných strategicky po celém území republiky. U velkých objektů byly přípojky na železnici. Zboží, které bylo vyráběno v zařízeních VDP bylo „dobré zboží za přiměřenou cenu“. Značka VDP byla známá nejen v naší republice, ale i v zahraničí.

Velkonákupní společnost družstev „přežila období Protektorátu a 2.světové války“, ale nepřežila únor 1948. Po 40 letech úspěšné činnosti byla v roce 1948 násilně zlikvidována nařízeným splynutím se  státním Velkodistribučním podnikem (zkratka VDP !), který byl založen na základě zákona č.279 z 2.12.1948 a začal existovat od 1.1.1949.

Při vzpomínce na VDP je nutné připomenout osobnost velmi úzce spojenou s činností VDP a sice Emila Lustiga (1883 – 1962), který byl v letech 1910 – 1938 generálním ředitelem a předsedou představenstva VDP a velmi se zasloužil o úspěšnost této družstevní obchodní ústředny. Emil Lustig byl jedním z předních představitelů československého dělnického družstevního hnutí v období mezi dvěmi světovými válkami. Řadu let byl zástupcem československého družstevnictví v   Mezinárodním družstevním svazu. V roce 1939 byl nucen uprchnout před nacistickým pronásledováním do Švédska. Po celou dobu války byl ve spojení s Československou vládou v Londýně. Ihned po osvobození v roce 1945 se vrátil zpátky do republiky, avšak zapojit se do činnosti v československém družstevnictví mu nebylo umožněno. Po únoru 1948 se vrátil zpátky do Švédska, kde působil v Ústředí švédských družstev až do svého odchodu do penze v roce 1959. V emigraci také umřel.