Tentokráte je na místě, které je tradičně vymezeno zajímavostem z družstevní historie, předloženo stručné kalendárium několika významných osobností z oblasti družstevnictví světového i českého, jejichž kulaté výročí narození, či úmrtí jsme si v tomto roce mohli připomenout.
246.výročí narození
Robert Owen (1771 - 1858)
Sociální reformátor, předchůdce družstevních ideologů.
Továrník a filantrop Robert Owen je zřejmě nejznámějším anglickým utopickým socialistou. Snažil se o obecné povznesení pracujících, neboť kořeny společenského zla viděl v lidské nevědomosti. Kritizoval soudobé hospodářské poměry, které chtěl změnit bez bojů a násilí. Přeměnu společnosti si představoval cestou evoluce. Ve své továrně ve Skotsku začal v praxi realizovat sociální přístupy, které popsal ve svém díle "Nový pohled na společnost a správa hrabství Lanark". Založil také a spolufinancoval 2 pracovní komuny "New Harmony" v USA a "Harmony Hall" v Anglii. Oba pokusy ale skončily neúspěšně.
R.Owen si budoucí "racionální společnosti" - sociálně spravedlivou a mravnou - představoval jako Federaci zemědělsko průmyslových družstevních osad, v nichž by každý pracoval podle svých schopností a byl odměňován podle svých potřeb. Počáteční kapitál měl být získán od uvědomělých kapitalistů. V osadách mělo existovat osobní vlastnictví pouze spotřebních předmětů a fungovat pracovní povinnost ve spojení fyzické a duševní práce. Své názory na "nový morální svět" R. Owen vyložil ve svých dílech, zejména v knize " The Book of the New Moral World".
206.výročí narození
Louis J.J. Blanc (1811-1882)
Historik, publicista, politik a jeden z vůdců francouzské únorové revoluce v r. 1848. V družstevní historii bývá řazen mezi první propagátory družstevních myšlenek, který se zaměřoval zejména na oblast výrobních družstev.
L. Blanc hlásal a propagoval„ dobrovolnou součinnost“ ve prospěch všech . Podle jeho utopických představ měly být výrobní družstevní podniky, podporovány státem.
Usiloval o vytvoření pracovních družstev, tzv. sociálních dílen s cílem zajistit práci pro chudé obyvatele měst. Předpokládal, že se v dílnách zvýší produktivita práce, která povede k ekonomickému vítězství těchto dílen nad soukromými podniky. Jeho heslem bylo: „Každý podle svých schopností, každému podle jeho potřeb“. Svými myšlenkami, si získal širokou odezvu mezi dělnictvem. Částečná realizace jeho představ o vybudování systému tzv. národních dílen, které měly vytlačovat soukromé kapitalistické podniky, však skončila neúspěchem. Národní dílny byly nakonec zrušeny a na tyto pokusy doplatili právě dělníci.
Přesto představy L. Blanca o organisaci práce již vyjadřovaly zatím ještě nejasné touhy dělníků po vytvoření takových institucí, které by pro ně znamenaly existenční jistoty a zabezpečení.
166.výročí narození
Albín Bráf (1851-1912)
Český národohospodář, pedagog a politik. Ústředním tématem jeho celoživotní práce byly národohospodářské potřeby vývoje české společnosti a sociální otázka. Akceptoval různé formy řešení sociálních problémů jako např. zakládání: spolků konzumních a výrobních, spolků za účelem podpor v nezaměstnanosti, odborů, apod. Zároveň považoval v tomto směrů za přínosné zásahy státu zejména v oblasti zákonodárství, zavádění evidence nezaměstnanosti s možnostmi zprostředkování práce a dělnické pojišťování apod.
A. Bráf byl absolventem Právnické fakulty pražské university. V roce 1877 se habilitoval jako soukromý docent národního hospodářství a polilitické ekonomie. Od roku 1882 působil jako mimořádný profesor na Právnické fakultě české univerzity v Praze a v roce 1890 zde byl jmenován řádným profesorem. Stal se prvním českým universitním profesorem národního hospodářství. Podílel se rovněž na založení Národohospodářského ústavu při České akademii věd. Mimo to zastával řadu významných funkcí - byl poslancem českého sněmu, členem Zemského výboru a doživotním členem panské sněmovny. V roce 1909 a 1911 byl rakouským ministrem zemědělství (tehdy orby). V družstevní sféře byl historicky prvním předsedou dozorčí rady nejstarší české zemědělské družstevní centrály – Ústřední jednoty českých hospodářských společenstev v Praze.
Sociální témata a řešení sociálních problémů prolínají celým Bráfovým dílem a promítaly se i do jeho pedagogické činnosti. Většinu svých prací publikoval v různých časopisech. Teprve po smrti byly jeho spisy vydány v rozsahu 5 dílů pod názvem: Albín Bráf, Život a dílo.
146.výročí narození
František Modráček ( 1871 - 1960 )
Známý český politik, novinář a propagátor družstevnictví. Jeho politický vývoj byl velmi dramatický. V 90.letech 19. století se stal členem anarchistického hnutí, které však brzy opustil a od roku 1897 se stal činným v sociální demokracii. V letech 1907-1918 působil jako poslanec rakouské říšské rady. V letech 1919-1920 založil Sociální stranu československého pracujícího lidu, jejímž se stal předsedou, ale v roce 1924 se opět vrátil k sociální demokracii. V letech 1918 - 1925 byl poslancem, 1925 – 1939 senátorem Národního shromáždění.
Od počátku své politické a publicistické činnosti měl velmi blízko k družstevnictví a jeho principům. V roce 1905 inicioval a stál u zrodu Ústředního dělnického spolku konsumního v Praze, a stal se členem jeho prvního představenstva. Z tohoto spolku se později vyvinulo mohutné spotřebního družstvo Včela. Když byla založena v roce 1920 Všeobecná družstevní banka v Praze, stal se zástupcem ředitele správní rady. V letech 1930 – 1938 byl členem orgánů Mezinárodního družstevního svazu.
F. Modráček vedle konkrétní práce v družstevnictví je autorem i četných teoretických a propagačních statí a publikací o družstevnictví. Vytvořil dokonce vlastní teorii tzv. družstevního socialismu.
Po únoru 1948 se pro své protikomunistické názory stal nežádoucí osobou a byl zcela odstraněn ze života politického i družstevního.
126.výročí narození
Ladislav Karel Feierabend (1891 – 1969)
Výrazný politik a významná osobnost českého zemědělského družstevnictví. Byl vrchním ředitelem Kooperativy, nákupní jednoty hospodářských družstev v Praze. Přednášel na Vyšší zemědělské škole družstevní v Praze .Zastával také četné hospodářské funkce v různých peněžních a průmyslových společnostech a veřejných institucích. V roce 1930 se stal předsedou Pražské plodinové burzy a zároveň předsedou Sdružení všech československých plodinových burz. V roce 1934 jej vláda jmenovala předsedou Československé obilní společnosti, nositelky státního obilního monopolu. Po Mnichovské dohodě z 29. 9. 1938 jej prezident dr. E. Beneš jmenoval ministrem zemědělství. Ve vládě zůstal L.K. Feierabend až do svého dramatického útěku z vlasti v lednu 1940, kdy unikl zatčení po vyzrazení své práce v odbojové skupině Politické ústředí. V exilu byl členem všech československých vlád, nejdříve jako státní ministr a od roku 1941 jako ministr financí. Na svůj post ve vládě rezignoval v únoru 1945, poněvadž nesouhlasil s politickou linií tehdejší československé vlády. V červnu 1946 se vrátil do Československa jako soukromá osoba. Patřil k těm, kteří se nekompromisně stavěli proti komunistickým tendencím. Po únoru 1948 odchází do exilu nejdříve do Anglie, o rok později do USA. Od roku 1965 až do své smrti působil jako ekonomický a hospodářský odborník v Hlasu Ameriky, kde koncipoval vysílání pro Československo.
106.výročí úmrtí
František Ladislav Chleborád (1839 – 1911)
Advokát, politik, novinář a národohospodář. V 6O. a 7O. letech 19. století zasáhl výrazně do vývoje dělnického družstevnictví v českých zemích. V roce 1869 vydal rozsáhlou publikaci: Soustava národního hospodářství politického, ve které věnoval několik kapitol výkladu koncepce dělnické svépomoci. Pod vlivem utopických představ propagoval mezi dělníky zejména v Praze svépomocné družstevní hnutí. Výsledkem jeho aktivní činnosti bylo založení Prvního podnikatelského spolku dělnictva pražského "OUL" v roce 1868, jehož se stal předsedou. Oul byl ve své podstatě spotřebním družstvem s určitými specifiky, např. měl svoje výrobní obory. Podle vzoru pražského Oulu byly spontánně zakládány obdobné spolky i mimo Prahu. Bohužel většinou hospodářská nezkušenost členů představenstva a dále krize a zmatek po krachu na vídeňské burze v r.1873 zapříčinily rychlý rozpad těchto spolků, sám pražský Oul ukončil činnost v r. 1875. Celkově neúspěšná "éra Oulů" v letech 1868-1875 měla za následek všeobecně trpké zkušenosti a zklamání dělnictva s praktikováním družstevnictví a takřka zabrzdila jeho vývoj u nás v následujících letech.
F.L.Chleborád stál také v roce 1869 u zrodu „Vzájemné pojišťovací banky Slavie ku vzájemnému pojišťování zdraví, kapitálů a důchodů", jejímž se stal prvním generálním ředitelem.
56.výročí úmrtí
Karel Engliš (1880 – 1961)
Národohospodář a politik, žák Albína Bráfa, profesor národního hospodářství na české technice v Brně. Byl jedním z iniciátorů založení Masarykovy university v Brně, jejímž prvním rektorem byl jmenován v roce 1919. Je autorem rozsáhlé řady publikací zahrnujících převážně oblast národohospodářství a financí. Mezi stěžejní z nich patří: Národní hospodářství, Finanční věda, Teorie státního hospodářství a Soustava národního hospodářství. Problematikou družstevnictví se zabývá v publikaci Hospodářské soustavy z roku 1946. Podle jeho teorie je hospodářská soustava systém, ve kterém národ i jednotlivec pečuje o zlepšení a udržení podmínek svého života. Soustavy rozděluje na individualistické a solidaristické. A právě do individualistické soustavy řadí tzv. kooperativu, čímž míní družstevnictví, jako určitou formu kolektivního vlastnictví.
Karel Engliš zastával rovněž řadu významných politických postů : 1913 byl zvolen poslancem Moravského zemského sněmu, v roce 1918 poslancem Národního shromáždění, dvakrát se stal ministrem financí. Měl velký vliv na měnovou a finanční politiku Československa ve 20. a 30.letech 20.století. V roce 1934 se stal guvernérem Národní banky československé.
Od roku 1939 přednášel na Karlově univerzitě v Praze, kde po válce v letech 1947 – 1948 zastával krátce funkci rektora Karlovy univerzity v Praze. V roce 1947 mu byl také udělen čestný doktorát Masarykovy university v Brně.
Po politickém převratu v únoru 1948 byla proti K. Englišovi zahájena ostrá kampaň, v rámci které byl výnosem ministra školství a osvěty zařazen mezi autory, jejichž spisy byly vyřazeny z veřejných knihoven. V roce 1952 musel opustit Prahu.
Po roce 1989 byl Karel Engliš rehabilitován a in memoriam mu byl udělen Řád TGM.
